M - climbing CLUB: listopadu 2012

pátek 23. listopadu 2012

Nové LOGO je konečně tu!

Dlouho očekávané logo LEZECKÝCH KURZŮ BRNO je vytvořené. Symbolizuje nekončící sílu a energii, jiní v něm mohou vidět neustálý pohyb - směrem nahoru, případné pády, či slanění dolů.

M - CLIMBING CLUB

středa 14. listopadu 2012

www.lezeckekurzy.webnode.cz

Nový Facebook

Lezecké kurzy Brno mají novou image na facebookových stránkách. Dozvíte se na nich další nové informace, můžete shlédnout fotky z uskutečněných kurzů a jiné zajímavosti.

Stránku můžete navštívit na:

http://www.facebook.com/LezeckekurzyBrno?fref=ts

pondělí 12. listopadu 2012

Rudice - Šípkový král 7b+/c (9-/9 UIAA)

Tak konečně se mi v sobotu 10.11.2012 podařilo vylézt tuto krásnou linii. Celkem jsem do cesty dal 7 ostrých pokusů, dva lezecké dny s větší přestávkou mezi nimi.

V sobotu panovalo studené počasí. Bylo +5 stupňů, ale foukal velmi nepříjemný vítr. Rozehřáté prsty a lezečky z péřovky vytuhly už u 1. expresky, takže místo sklepávání v půli cesty v "madle" jsem si spíše strkal ruce pod mikinu.

Video bude co nevidět.

středa 7. listopadu 2012

Holštejn - Věčně bez peněz 7b+ (9- UIAA)

Naposledy jsem byl letos v Holštejně v létě, kdy se mi povedl přelez cesty "nejdelší den 8+/9-". V září se mi naskytla druhá možnost se sem podívat.Vyrazil jsem s Tomem, Leošem a spol do těchto skal.

O "věčně bez peněz" jsem toho slyšel lecos. Např. můj kamarád Tomáš Reich, který mě ten den v cestě jistil, tuto cestu před pár lety vylezl SOLO (bez lana!!).

Když jsem tuto cestu poprvé uviděl, věděl jsem, že ji vylezu. Měl jsem silnou motivaci, protože stupeň 7b+ (9- UIAA) jsem měl v plánu, jako moje letošní (r. 2012) maximum.

V 1. den jsem do této cesty nastoupil celkem 6x. V prvním pokusu jsem si hned řekl: " tyjo, Matty, si se zbláznil. Rok počkej a pak možná...". Ale už ve 3. pokusu se mi málem povedl TOP! Jen poslední těžký krok mě nepustil dál a pád ukončil mé trápení. Ve čtvrtém pokusu se to opakovalo. Sice jsem už uměl kroky, ale už nebyla síla. Navíc ten den bylo hrozný vedro..

Zhruba po měsíci jsem se na tuto linii vrátil s Ríšou. Rozdílná teplota oproti minule byla znatelná. Bylo tak 10 stupnů.

V první pokusu, kdy jsem si nacvakával expresky jsem se několikrát prolítl. Díky studené skále jsem měl dost ztuhlý prsty.

No a hned na druhý pokus se konečně zadařilo! Nádherná, silovo - vytrvalostní cesta za 7b+ (9- UIAA) - splnil jsem si svůj letošní sen! Z tohoto přelezu jsem byl a stále jsem zvelice šťastný.

Jak jsem viděl u hodně lidí (přistihl jsem se u toho i já), radost z přelezení těžšké cesty je velice pomíjivá. Člověk má tendenci hned říci: " tak....a nějakou další, něco těžšího.." a vůbec si neuvědomí, že TEĎ by se měl radovat.

Vždyť pro ten krásný pocit uvnitř se tu cestu snažil vylézt...

sobota 3. listopadu 2012

Valle dell´Orco - evropské Yosemity

S Mírou jsme se domluvili na zajímavém lezeckém výletu. Spojili jsme dvě pěkné oblasti, skoro poblíž sebe - Grossglockner a Valle dell´Orco alis ITALSKÉ YOSEMITY. Jelikož jsme neměli tolik času, náš výlet se musel vejít do 10-ti dnů.

12.9. jsme po neúspěšném výstupu na Glock, za jeden den, vyrazili dalších cca 650km přes Hochalpenstrasse směr Itálie. Na Glocku panovalo hrozné počasi. Doufali jsme, že v našem hlavním cili cesty bude hezky.

Už jsem se těšil na moji vysněnou oblast Valle dell´Orco, která je proslulá svými spárami a lezením po vlastním jištění. Ne nadarmo je přezdívaná evropské Yosemity.

Město Milano nás překvapilo svoji rozholou, díky které jsme večeřeli pozdě věčer, protože jsme si na začátku města řekli:" najíme se až za městem". To jsme netušili, že pojedeme 80km a budeme stále ve městě. Také nás rozesmálo zajímavé vozidlo. Stáli jsme v koloně, za námi se přibližovalo auto se sirénou. Hasiči, sanitka, pomysleli jsme si.Zběsile jsme uhýbali do protisměru, aby jsme nepřekáželi.

S rachotem sirény okolo nás projelo malé vozítko s cisternou a namotanou hadicí - asi "hovnocus". To musela být někde asi velká kalamita. Pomysleli jsme si, že tu asi budou mít přednost i popeláři.

Ještě nás čekala dlouhá cesta. Kolem půlnoci jsme dorazili na okraj národního parku Grand Paradiso. Zalehli jsme vedle auta a těšili se na zítra. Večer nás ale budil velice silný vítr, který odnesl i Mírovi kroksy, které si nechal vedle spacáku.

Ráno jsme dorazili do vesničky Ceresole Reale. Kemp u rybárny byl bohužel už zavřený. Našli jsme jiný, na druhém konci jezera. Paní správcová ale neuměla ani slovíčko anglicky nebo německy. Já z italštiny uměl akorát napočítat do čtyř a objednat si cappuccino. Ale nakonec jsme se rukama domluvili a já zjistil, že už umím italsky...