BOR

BOR

boulderingový ráj

 

Kompletní fotogalerie ZDE:

http://matty-lezeni.rajce.net/Bouldering_BOR_17.-18.11.2012



Johny Cage 6c+

17.-18.11.2012 jsme se vydali směr Ádr do boulderingové oblasti Bor. Dost jsem se těšil, protože to mělo být moje první lezení na bouldrech venku. Předpověď se vydařila. Sice nepršelo, ani nesněžilo, ale zase o to byla větší zima, která nás provázela celou dobu výletu (i v Ondrově autě, protože nešlo topení).

Po příjezdu jsme se natěšení vydali směr velký kopec. Ještě, že jsme netušili, co nás čeká. Byla totiž před námi zhruba 3km cesta do prudkého kopce. Je pravda, že nás to dostatečně rozehřálo, takže jsme se před lezením nemuseli složitě zahřívat. V sobotu jsme kameny spíše oťukávali. Rozlezli jsme se na pár kamenech, u kterých jsme díky chybějícímu průvodci nevěděli obtížnost. Potom jsme se vydali směr oblast "MONSTRUM".

Po nějaké době, jsme si Stračena, Ondra a já střihli první těžší boulder za 6c+. Dal mi dost zabrat, myslel jsem, že to půjde snadněji. Rychle se setmělo. Ještě bez čelovky se mi poveld vylízt parádní 3. krokový boulder "Johny Cage" za 6c+.





Nohy trpěli zimou nejvíce










Neustálé padání v boulderu Skoky Pipen 6c+



Po setmění se dost ochladilo. Večer bylo tak 3-4 stupně nad nulou. Nazouvání do lezeček jsem si zpříjemňoval plamenem vařiče. Ale mezi námi: "nic moc", kosa byla pořád. Poslední boulder, kde jsem se na dolez zničil, byl "Skoky Pipen" 6c+. Už ale nebylo dost sil.



Večer jsme přenocovali mimo území přírodní rezervace v pěkném lesíku, který nás alespoň trochu chránil před silným větrem.

Večeře

Největší odměna po celém dni

Druhý den jsme se probudili do větrného a studeného počasí. Bylo vlhko a mlha. Vydali jsme se zase do toho prudkého kopce, který nás dostatečně před lezením zahřál.

 



Temnota v Hlouby Duše 7a+

Po příchodu ke kamenům mě ihned uchválit kolmý boulder "Temnota v Hlouby Duše" za 7a+. Několik těžkých kroků prakticky s nohama na tření. Pro ruce tu byli nachástány opravdu malé/oblejší mikro lišty. Po asi 10-ti pokusech, kdy kůže rychle ubívala, jsem to musel vzdát.


Temnota v Hlouby Duše 7a+

 

 

 

Po té jsem se dal do zkoušení "Sokoban". V průvodci byla psána obtížnost 7a. Boulder jsem si zapsal za 6c+, protože tolik práce nedal. Další nádherný boulder byl hned za rohem. Úžasný traverz po oblé hraně "Šmejk Ples" 6b. Techniká záležitost s patou.

 

Parádní boulder "Šmejk ples" 6b







Další z pokusů v Beach boys 7a

Pak jsme přešli k dalšímu kamenu "Dům u dvou zvířat". Zaujala nás jedna z linek a to boulder za 7a s názvem "Beach boys". Nástup ze sedu z dvou malých lišt, nohy na tření. Pak zved do spoďáku, dva kroky doleva, chytnout obrovký bočák/spoďák. Nadupat nohy až skoro k rukám a "hňáááááp" až na oblou hranu. Pak zapatovat ten spoďák levou patou, aby se dala vyndat levá ruka. Těžké bylo z tohoto kroku nevyvlát. Pak poskok do zkoseného chytu a nahodit nohy úplně pod sebe, což jsme po 2 hodinách zjistili, že nedáváme. Vlhkost v lese nás tímto potrápila, klíčový chyt klouzal a nešel kvůli výšce omágovat.


Ondra v Beach boys 7a

Už se setměno, čelovky jeli na plný pecky. Přesunuli jsme se k dalšímu kamenu, kde nás zaujala parádní technická hrana. Boulder za 6c+ s názvem "Javorový syrup" se mi podařil vylézt na asi 4-tý pokus. Na vrchu mě potrápila oslizlá a mokrá hrana. Všude tma, jen na mě svítili čelovky...a raději z té výšky nepadat.


Moje oblíbená patička a ruce na tření ve "Šmejk ples" 6b



       Poslední šutr našeho výletu byl "Mucholapka". Z něho už taky nejsou bohužel žádné fotky. Střihli jsme si tam dvoukrokový a velice originální "Dionaea muscipul" za 6a. Byl to zved z dvouprdy, která byla asi 40cm nad zemí. Pak ještě boulder "Moucha na skle" za 6b+. Zde byli jen nohy na tření v kolmé stěně, přidržet se hrany a nastřelit dvouprdu. Při tom nesměli sjet ty nohy, což dalo asi 5-10 pokusů, než se to povedlo.



Moje noční pokusy v "Beach boys" 7a




Ondra a jeho pata v "Šmejk ples" 6b

 

 



Boulder "Sokoban 7a", který jsem si zapsal za 6c+

Úplně poslední boulder se mě dostal snad ze všech nejvíce. Na dolez jsem si střihnul dvou krokový boulder "Moucha domácí" za 6c+. Škoda, že z něho nemám žádnou fotku. Bouder ze stoje - start z 0,5cm lišty, levá noha na tření v kolmé stěně. Pak zvednout pravou nohu skoro k pasu na asi 2mm stup. Nátah doprava pravou rukou do ostrého bočáku. Na té pravé noze se zvednout a dát levou nohu k levé ruce, na 0,5cm lištu, kde se začínalo. Pak se levačkou pustit a jít křížem doprava do dalšího bočáku. Celé to hrozně otevíralo a klíčové bylo udržet balanc na pravé noze a ustát ten 2mm stup.

Podařil se mi asi na 10-pokus. Ve 3. pokusu mi z boční lišty sjela ruka. A už to bylo. Kůže na článku prstu už to nezvládla a nějaká ta kapka krve i kápla.

Tuto lezeckou oblast všem vřele doporučuji. Lezení tu najde každý. Bouldry od opravu lehounkých až po ty nejtěžší.

Určitě jsem tu nebyl naposledy :-)







                                                                    


Stračesovo noční kouzlení v Boru










 

 

 









Nové LOGO je konečně tu!

 

Dlouho očekávané logo LEZECKÝCH KURZŮ BRNO je vytvořené. Symbolizuje nekončící sílu a energii, jiní v něm mohou vidět neustálý pohyb - směrem nahoru, případné pády, či slanění dolů.


M - CLIMBING CLUB

www.lezeckekurzy.webnode.cz

Nový Facebook

 

Lezecké kurzy Brno mají novou image na facebookových stránkách. Dozvíte se na nich další nové informace, můžete shlédnout fotky z uskutečněných kurzů a jiné zajímavosti.

 

  

 

 

Stránku můžete navštívit na:

 

http://www.facebook.com/LezeckekurzyBrno?fref=ts



 



Rudice - Šípkový král 7b+/c (9-/9 UIAA)

 

 

 

Tak konečně se mi v sobotu 10.11.2012 podařilo vylézt tuto krásnou linii. Celkem jsem do cesty dal 7 ostrých pokusů, dva lezecké dny s větší přestávkou mezi nimi.

 

 

V sobotu panovalo studené počasí. Bylo +5 stupňů, ale foukal velmi nepříjemný vítr. Rozehřáté prsty a lezečky z péřovky vytuhly už u 1. expresky, takže místo sklepávání v půli cesty v "madle" jsem si spíše strkal ruce pod mikinu.

 

 

Video bude co nevidět.

 

 

 



Holštejn - Věčně bez peněz 7b+ (9- UIAA)

 

Naposledy jsem byl letos v Holštejně v létě, kdy se mi povedl přelez cesty "nejdelší den 8+/9-". V září se mi naskytla druhá možnost se sem podívat.Vyrazil jsem s Tomem, Leošem a spol do těchto skal.

   O "věčně bez peněz" jsem toho slyšel lecos. Např. můj kamarád Tomáš Reich, který mě ten den v cestě jistil, tuto cestu před pár lety vylezl SOLO (bez lana!!).

  Když jsem tuto cestu poprvé uviděl, věděl jsem, že ji vylezu. Měl jsem silnou motivaci, protože stupeň 7b+ (9- UIAA) jsem měl v plánu, jako moje letošní (r. 2012) maximum.

    V 1. den jsem do této cesty nastoupil celkem 6x. V prvním pokusu jsem si hned řekl: " tyjo, Matty, si se zbláznil. Rok počkej a pak možná...". Ale už ve 3. pokusu se mi málem povedl TOP! Jen poslední těžký krok mě nepustil dál a pád ukončil mé trápení. Ve čtvrtém pokusu se to opakovalo. Sice jsem už uměl kroky, ale už nebyla síla. Navíc ten den bylo hrozný vedro..

   Zhruba po měsíci jsem se na tuto linii vrátil s Ríšou. Rozdílná teplota oproti minule byla znatelná. Bylo tak 10 stupnů.

  V první pokusu, kdy jsem si nacvakával expresky jsem se několikrát prolítl. Díky studené skále jsem měl dost ztuhlý prsty.
 

   No a hned na druhý pokus se konečně zadařilo! Nádherná, silovo - vytrvalostní cesta za 7b+ (9- UIAA) - splnil jsem si svůj letošní sen!  Z tohoto přelezu jsem byl a stále jsem zvelice šťastný.

 

  Jak jsem viděl u hodně lidí (přistihl jsem se u toho i já), radost z přelezení těžšké cesty je velice pomíjivá. Člověk má tendenci hned říci: " tak....a nějakou další, něco těžšího.." a vůbec si neuvědomí, že TEĎ by se měl radovat.

Vždyť pro ten krásný pocit uvnitř se tu cestu snažil vylézt...



 

Valle dell´Orco - evropské Yosemity

  S Mírou jsme se domluvili na zajímavém lezeckém výletu. Spojili jsme dvě pěkné oblasti, skoro poblíž sebe - Grossglockner a Valle dell´Orco alis ITALSKÉ YOSEMITY. Jelikož jsme neměli tolik času, náš výlet se musel vejít do 10-ti dnů.

 

  12.9. jsme po neúspěšném výstupu na Glock, za jeden den, vyrazili dalších cca 650km přes Hochalpenstrasse směr Itálie. Na Glocku panovalo hrozné počasi. Doufali jsme, že v našem hlavním cili cesty bude hezky.

 

 

 

Už jsem se těšil na moji vysněnou oblast Valle dell´Orco, která je proslulá svými spárami a lezením po vlastním jištění. Ne nadarmo je přezdívaná evropské Yosemity.

 

    Město Milano nás překvapilo svoji rozholou, díky které jsme večeřeli pozdě věčer, protože jsme si na začátku města řekli:" najíme se až za městem". To jsme netušili, že pojedeme 80km a budeme stále ve městě. Také nás rozesmálo zajímavé vozidlo. Stáli jsme v koloně, za námi se přibližovalo auto se sirénou. Hasiči, sanitka, pomysleli jsme si.Zběsile jsme uhýbali do protisměru, aby jsme nepřekáželi.

   S rachotem sirény okolo nás projelo malé vozítko s cisternou a namotanou hadicí - asi "hovnocus". To musela být někde asi velká kalamita. Pomysleli jsme si, že tu asi budou mít přednost i popeláři.

   Ještě nás čekala dlouhá cesta. Kolem půlnoci jsme dorazili na okraj národního parku Grand Paradiso. Zalehli jsme vedle auta a těšili se na zítra. Večer nás ale budil velice silný vítr, který odnesl i Mírovi kroksy, které si nechal vedle spacáku.

 

  Ráno jsme dorazili do vesničky Ceresole Reale. Kemp u rybárny byl bohužel už zavřený. Našli jsme jiný, na druhém konci jezera. Paní správcová ale neuměla ani slovíčko anglicky nebo německy. Já z italštiny uměl akorát napočítat do čtyř a objednat si cappuccino. Ale nakonec jsme se rukama domluvili a já zjistil, že už umím italsky...

 

 

 

 

 

 

TENTO ČLÁNEK BYL PREZENTOVÁN NA LEZECKÉM WEBU: WWW.LEZEC.CZ

 

ODKAZ ZDE:  

http://www.lezec.cz/clanek.php?key=10596&nazev=valle_dell´orco

 

 

 

 

 

 

 

Závody ve spáře 

Horolezecký festival 2012

 

 

   24.8.2012 se pořádal 3. ročník závodů v rychlo-lezení ve spáře, kterou pořádala firma Singing rock. Minulý rok jsem se do tého soutěže přihlásil poprvé. K mému překvapení jsem skončil na 2. místě! To jsem opravdu nečekal.

 

 

Letos jsem měl jiné plány. Můj hlavní cíl byl vyhrát 1. místo. Ne kvůli ostatním, abych ukázal, že jsem lepší než oni. Chtěl jsem dokázat sám sobě, že na to mám, že si dokáži splnit svůj cíl.

    Minulý rok jsem byl druhý jen díky tomu, že jsem o pár vteřin později provázal hodiny, které musí každý závodník provázat ve finálovém kole. Letos jsem nic neponechal náhodě. Cestou vlakem do Ádru jsem pilně trénoval vázání uzlu jednou rukou. V kupéčku byly dobré podmínky, a proto jsem zneužil držák na otevírání okna, jako mé cvičné hodiny.

 

Jestli jsem si svůj sen splnil? To se dozvíte v následujícím videu.

 

 

 

 

 

FOTKY

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 

Tatry na 3 dny

 

 

Video z 1. dnu

 

 

 

 

Video z 2. dnu

 

Chození po žhavém uhlí

Při jedné příležitosti jsem měl možnost se zúčastnit chození po žhavých uhlících. Bylo to velice energetické a povzbující. Přirovnal bych to k pocitu, jako když máš velký odlez na písku a máš pod sebou jen pochybnou smyci - či podlahu.
  Od myšlenek, co se v té chvíli honí hlavou se dá velice dost naučit a pochopit sebe a svoje postoje k životu...

Adršpach II.

Adršpach II.

 

 

Jelikož ve čtvrtek začínal horolezecký festival v Teplicích nad Metují, rozhodl jsem se do Ádru vyrazit už dříve. Čtyř hodinová cesta vlakem mi rychle utekla. Po vystoupení z motoráku už jsem stál u hlavního vstupu do Ádru. "Jaká nádhera, konečně jsem tu"!

 

Přidal jsem se k Ondrovi a Šárce. Ve středu jsme stály pod mou vysněnou věží Milenci. Tato nádherná a také nejvyšší věž v Ádru se tyčí do parádní výšky. Ondra vybral cestu "Přes fichtli VI". Je soustava komínů, komínků a širočin. Někdy trochu jeskyňařina. Smekám před Ondrou klobouk, pěkně jsi to natáhl kámo! Další obdiv patří také Šárce, která to celé lezla s pochroumaným kotníkem. Fakt supr výkon.

 

Dost bylo slov, nechť promluví mé video z tého skvělé cesty...

http://www.youtube.com/watch?v=RB8nHWMjUy8







ADRŠPACH

Jednoho krásného a velice teplého víkendu jsme se vydali konečně směr Ádr. Tento víkend jsem bral hodně odpočinkově, protože to byla moje odměna za úspěšně zvládnuté státnice.

V pátek v podvečer jsme s Leničkou dorazili na parkoviště. První kam jsme se vydali byla koupačka v jezírku. No, je pravda, že jsem ho čekal o trochu teplejší, ale po tom parném dni studenější voda přišla vhod. V sobotu jsme se vydali za lezením. Avšak marně jsme vybírali, co polezeme. Nakonec jsem se přidal ke svělé dvojici (Káťa a Slépa), s kterými jsme prolezli celý den.

V tom vedru jsme nelezli něco převratného, ale byli chvíle, kdy jsem se i v lehčích cestách zapotil nejen díky okolní teplotě. Více vět není třeba - zbytek napoví můj první film z mé nové kamery Sony HDR-cx 210 HD.

Matty

Nejdelší den 8+/9-

moje první návštěva v Holštejně

 



Ve středu 30.5.2012 byl čas na lezení. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, kde jsem ještě nebyl. Když mi Ondra S. do telefonu řekl, že má v Holštejně nakrokovanou cestu za 8+/9- (7b), bylo rozhodnuto!

Lidimorna

    Z tamější louky se na vás dívá mohutný vápencový blok zvaný Lidomorna s nenápadným vchodem do jeskyně (která je teda velká jak prase!). Ve zdejším kompaktním vápenci byly v devadesátých letech vytvářeny nejtěžší cesty v ČR!

    V roce 2007 vylezl Adam Ondra na Lidomorně první cestu obtížnosti 11 (9a) v ČR s názvem Perla východu. Jedná se o oblast s nejvyšší koncentrací nejobtížnějších cest na plošně malém území v ČR.

Lidomorna

    Řekli jsme si, že 9 áčka si necháme na příště a tak jsem následoval Ondru, který mě kamsi vedl lesem. O pár desítek metrů dále mě překvapil další skalní blok. Nacházeli jsme se v sektoru Nad Holštejnskou jeskyní. Řeknu vám, taky pěkná skalka. Pěkně tu vyrostla zhruba do 18 m výšky.

 

    Ondrovi kroky hned vedli zhruba do prostřed tohoto skalního bloku. Koukáme na cca 13 metrovou, koulmou, až mírně převislou stěnu osazenou pěti borháky. "Tak to je ona": řekl Ondra. Hmm, ze spodu to zase tak těžce nevypadá, řekl jsem si. Cože to je, 7b? Netrvalo mi ani vteřinu, abych si uvědomil, že takovou cestu ještě přelezenou nemám..

 

    Tak něco na rozlel. No jo, ale co by jste chtěli v oblasti s nejobtížnějšíma cesta v ČR. Ok, tak 7a na rozlez bude stačit. Ondra se rozhodl pro strategii vyčkávače - nerozlízá se a šetří síly na pokusy v naší vysněné cestě "Nejdelší den 8+/9- (7b)"

  

Harlinovy pohrobci 7a na rozlez

     OK, jde se na to! Chceme tu nádhernou linii dnes vylízt. Silná a povzbuďující slova o tom, jak to tam Ondra bouchne na první pokus vyhasínají u čtvrté expresky, kdy pád přerušil jeho trápení. Následně si od Ondry, já a snad všechy zvářátka v lese vyslechneme, jak jsou ty chyty na píííííííp a ještě ke všemu i nohy na pííííííííp. Dívám se na jeho kroky, které od spodu vypadají dost silově. Tak, už je u topu.

     Po kouskách by to šlo, teď jen mít dost síly a spojit to.Cestou dolu čistíme chyty od vrstev mága. Expresky zůstali v cestě na PP.

    Stažené lano mi oznamuje, že jsem na řadě. Nad třetí preskou si uvědomuji, že byla asi hloupost si myslet, že bych tuhle silárnu dal na flash. Končím ve stejném místě a se stejnými slovy jako Ondra. No což, tak druhý pokus snad bude lepší.

    Dali jsme oddech, jídlo a pití. V hlavě se mi honí myšlenky, zda-li to vůbec jde vylízt. Kroky a "chyty" nad 4. preskem vypadají nedržitelně. I přes menší konve na rukách jdeme do dalšího pokusu. Ted na to jde Ondra. Píííííp, píííííp, zase nic. Boulder zase ne a ne pustit. Chvilka sezení a zkoušení v laně... a..hej, cože, totoo?  Ondra vymyslel nový program a zapeklitost přelézá s větší lehkostí. Mám před sebou 3. pokus. Samozřejmě, že jsem si vzpomněl na pořekadlo :" do třetice všeho dobrého".

 

    Půjdu na to po Ondrově stylu,( VIZ VIDEO NÍŽE) tzn. v posledním "madlu" (u 4. expresky) - ostrém bočáku na tři prsty být levou rukou, namágovat pravačku, která jde následně do relativně dobré přídrže. Je to oblá 1,5cm lišta. Obě ruce jsou v úrovni krku. Prohodit nohy křížem tak, aby se váha přenesla na pravou nohu a levá mohla jít až do výšky pasu. Následné jít levou rukou do dost špatného spoďáku/bočáku, ještě ho stisknout palcem a hned přenést váhu na levou nohu, která je v úrovni pasu, pravou nohu vyhodit pod sebe. A pak, pro mě noční můra - pustit se pravou rukou, na které balancuješ a popohodit ji asi o cca 40 cm výše, kde na tebe čeká móóóc ošklivá, oblá a trochu zkosená lišta. Udržet tento chyt je dost silová záležitost, protože máš levou nohu u pasu, tlačíš proti ní levou ruku, která je v takovém píííííp spoďáku a jdeš bez pravé nohy.

    Pak následuje delší nátah vlevo, kde je pro levačku nachystaná nádherně ostrá díra, která bere na bočák. Z ní jdeš dlooouhý nátah do prava do kostky - nohy nahodíš do prava a jdeš levačkou křížem do "madla". Pak hnusné cvakání z fixu na pravé ruce, pár ne už tak těžkých kroků a jsi u slaňáku.



Nedelší den 7b (expresky červeně)



    První, druhý, třetí presko podemnou, jsem v "posledním madlu". Už vím, jak jít, ale ještě mít na to dost sil. Buch, buch, ááááááááááááááá, píííííííííp a třetím pokusem konečně přelézám náš nedobitný boulder. Ondra mě hecuje, cítím se, jak největěší silák světa, že jsem ten těžký krok přelezl. No jo, jenže v madlu ne a ne sklepat. Mám natečíno a jsem rád, že držím madlo. Dýchám, dýchám, ale rozdíl nepřichází. Jdu tedy dál, nátah pravačkou do kostky, levá noha pod pas, zvednout to....a ...... nééé - noha ujela!



Ondra i já v lese pokřikujeme, jako by nám ulítly včely. "Vždyť už jsi to měl vylezený, co děláš!!": opakoval Ondra. Věděl jsem to, o to více mě to mrzelo. Cítil jsem však, že jsem v tomto neúspěšném pokusu stratil hodně síly. Snad ještě zbyde na další pokusy. Cestou dolů čistím chyty. Po stažení lana se Ondra přivazuje na jeho konec a jde na to. S lehkostí se dostává pod bouler, ááááááá, uff, píííííííííííííííííííííííp, jooo.. a taky ho končně přelézá. Hecuji co to jde. Je v 2 kroky před topem... mrt! Prolet a Ondra padá těsně přet topem. Křiku bylo, že to i zvířátka v buči slyšela. Je zklamaný. Jediné, co ho štve je fakt, že to bude muset lízt zase.

Už se sešeřilo a my stále koukáme na tu krásnou linii expresek. Jdu do čtvrtého pokusu. Padám v boulderu!! Už není síla. Ondra dává poslední pokus a taky nic. Boulder tam neúprosně je a nepustí tě dál, pokud nemáš dost sil.

Zkouším můj poslední, pátý pokus. Kůže na prstech bolí, cítím ruce, záda. Nezdávám to však, chci to vylízt! Boulder přelézám, nohy nad madlem jsem si pohlídal. Poslední nátah do topu, "CVAK". Tento zvuk mi u topu oznál, že je konec mého trápení. Zalila mě obrovská radost, která se těžko popisuje slovy. Nádhera, moje první 7b!  Přecvakávám lano do slaňáku. (viz video)

Cestou dolu se nejenom hyhňám, ale i čistím chyty a poznačené čárky od mága, aby cesta byla nachystaná pro další siláky a silačky, kteří se odváží vstoupit do této nádherné, technicko-silové cesty.

20:30h a my odcházíme z lesa. Ondra s výzvou a já s hezkým pocitem. Oba řádně utahaní opouštíme tuto, pro mne, nádhernou oblast, kam se moc rád vrátím za dalšími zážitky...

Zdroje:
http://www.blanensko.cz/
http://www.geokladno.cz/
Skýpala, V;Wolf,V. Moravské skály 2010

PRACHOV - aneb, jak jsem si na sebe upletl Bič na OS

V neděli 29.4. 2012 jsme se rozhodli, že vyrazíme na jeden den do Prachova. Cesta díky rychlému autu utíkala překvapivě rychle. Po necelých 2h jsme se po divoké jízdě ocitli na parkovišti. Tak šup, převlíkat a jde se do skal!



Skalní město



  Po vstupu do skalního města nevíte kam se dřív podívat. Věže jsou impozantní a tak krásně stavěné. Říkám si: "moc dobře to tady postavili".

Člověk v tu chvíli ani neví, co by chtěl lízt. Často se přistihnu, že mi to je úplně jedno. Stačí mi pocit, že jsem tu - v těchto nádherných skalách, v této krásné přírodě.

 Po vylezení pár cest pro radost v obtížnosti IV a V, které jsem pak pro potěšení z písku lezl naboso, si uvědomuji, že jsem dnes měl jedno předsevzetí. Když jsem tu byl před rokem poprvé, uchvátila mě zdejší dominanta prachova. Po prachovské Jehle to není nic jiného než SPÁRA Bič VIIb.

   Tato nádherná ruční spára vede na dominantní věž Drážďany, na kterou vedou jedny z nejtěžších cest co v Prachově najdete.

Samotná cesta je zhruba 30m dlouhá. Cestou potkáš 5 kruhů. U pátého je potřeba dobrat druholezce. Od 5.Q už žádné železo nepotkáš, ani nic nezaložíš. Výlez je systémem širočin a komínků a "hop", jsi nahoře, kde obtížně hledáš slaňák a to, jak se dostat dolů.

Když jsem se chytal, že nalezu do Biče, nemohli si toho kolem jdoucí turisté nevšimnout. Než jsem se navázal na lano, posedalo si pod spárou asi 10 lidí. Netrpělivě čekali buď na pád, nebo na nějaký supr výkon.



Nad druhým kruhem



Rozhodl jsem se, že jim ukážu tu druhou variantu. Avšak po nástupu do spáry jsem byl trochu překvapen. Než jsem cvakl 1. kruh (1.Q), vyžadovalo to šikovný traverz doleva. Jako vždy no - ze spodu to vypadá jednoduše. 

Začala krásná žába, tak jsem si čvachtal nahoru a hrochtal přitom blahem, jak je to pohodové lezeníčko. Po pár metrech se ale spára přestala tvářit dobře. Ukázala mi ne dost dobré pohyby, ve kterých jsem se kroutil jak mořská okurka. A co nejlepší, pod 2.Q a ještě k tomu asi podlaha(!).

"No což, dolu to už nejde. Vylezli to jiní (někteří i solo(!), tak proč bych to nevylezl taky, když spáry umím": řekl jsem si. Mezi tím jsem prohodil spousty slov, které by se museli vypípat. A hle, kruh je cvaklý! Supr, tak teď už pohoda, nebude to už zemovka.



Nad 2.Q



Tak si to tak trajdám dál. Podemnou stále dav turistů, jako bych byl někde na závodech. Blížím se k nechvalně nechválenému traverzu. A jak si tak funím a oddechuji, slyším, jak ze spodu nějaký starý klasik prohodí: "jó, jóó, ten traverz je nejtěžší".

Opravdu velice se mi zvedlo mé nadšení. Alespoň vím, co čekat. Spára se mezi tím naklonila do traverzu.

Říkám si:" no, tak snad nebude tak zle". Hmmm, ruce jakž takž ujdou, ale co ty nohy sakra?!




Před nejtěžším místem

 

Víte, nohy žádné. Prostě se postavit do rovné stěny, zarvat pořádně rukama a jít. Mé hluboké dýchání a občasné nadávky se linuli určitě až dolů k mým divakům, kteří netrpělivě čekali, až se proletím (no rozhodně tam tak seděli a vypadali na to).

To potěšení jsem jim ale nedopřál. Potěšení jsem udělal sobě. Po velice těžkém kroku přes nepatrnou lištu a nohama na tření šahám dál do prava a..... jooo, je tam! Madlo jako kráva!

Supr, to se hodilo. Už jsem měl dost natečíno. Uff, poslední nepřímný krok na balanc a šup, jsem u 5. kruhu!







Mírova častá slova v traverzu:" jak jsi to lezl? Ty ses prasák! Tady ale nejsou nohy! Mám natečíno!

  Sedím si pěkně v kruhu, dobírám nadávajícího Míru, který nechápe, jak jsem to mohl vylízt v tahu. Jéé, to je pohodička býti u kruhu, honí se mi hlavou. Když Míra dolezl do štandu, ještě chvilku jsme rozebírali ten či onen krok. Hmmm, ta další část bude zajímavá. Bije se v nás myšlenka, zda-li slanit a užít si už klidu....nebo dát si ještě kousek dřiny. Moje odhodlání vylézt tuto cestu na OS je ale silnější. Tahám zase já a vůbec nevím, co mě čeká (kdybych to věděl, tak neváhám a lezu v klidu dál).






Jdeme to dolízt

   

Cvakám první a taky poslení expresku do kruhu, od kterého mě Míra jistí. Nalézám do širočinky. Supr, dooost dobrýýý madla. Pak nepříjemný krok a hop, jsem na balkónku.

Koukám kam dál:" hmm, asi tudy", říkám si. Předemnou asi 5m komín. Soukám se do něj jak žížala, která utíká před krtkem. Mé pohyby se zrychlují, ale rychlost stoupání zpomaluje. Nějak jsem se tam totiž zašprcl sedákem sakra.

Konečně jsem na vrcholu. Hop, hop přes pár komínů a jsem na samotném vrcholu. Kde je něco železnýho, přes co budu jistit? Jo, tady to. Aha, to jsem nečekal. Míra je u mě coby dub. Diví se, co mi tam tak v tom komínu dlouho trvalo. To se mu to kecá, když leze na druhým. Hledáme a stále nenacházíme slaňák.




Drážďanská věž na kterou vede Bič

 

A jo, tady je. Je sice v takovém vzdušnějším místě, ale lepší než drátem do voka. Míra už je dole, zatím co já ještě po věži pobíhám bosky jako maková panenka.

Nechce se mi dolu. Výhledy jsou tady užasné! Lehnout si na okraj Drážďanské věže, naklonit se a vidět pod sebou tu rovnou stěnu jako zeď. Ještě ke všemu jsou na ní kruhy, "no je toto možné?!" Je :-). I tací prasáci jsou mezi námi.

Po slanění v klidu a pokoji usedám do už chladného písku, který napovídá, že je čas jít. Sluníčko za chvíli zajde a toto nádherné skalní údolí zaleje tma.

Zítra zase vyjde, ale to my už tu nebudeme. Budou tu jiní, další odvážní pískaři, kteří budou hrát tu krásnou hru s těmito nádhernými pískovcovými věžemi...

Petzl Roc Trip in China 2012

Lezecké závody VHS 2012